28.10. 2022. Babí léto je většinou už dávno pryč, ale letos se po propršeném září trochu opozdilo a říjen je prostě nádherný. Svátek vychází na pátek, tak proč neudělat nějaký rychlovýlet.Ukecávám Bukyho na Tatry na otočku. Nějak úplně nedokážeme zjistit, jak to vypadá se sněhem, tak volíme variantu spíš turistickou popřípadě s lehkým lezením. Volba padá na Gerlach. Za jeden den? To dáme!

02:15 Budíček.

3:00 Odjezd z Hošťálkové.

Na Vsetíně přibereme ještě Hřiba a mladé ze vsetínského oddílu a už valíme směr Tatry.

6:30 Start z parkoviště v Tatranské Poliance.

7:50 Sliezký dom.

Ty pohledy, co se otevírají už po cestě nahoru, jsou nádherné. A počasí?  Bez mráčku, bezvětří, teplo a sluníčko. Jsme vůbec v Tatrách na konci října?

Po krátké kochačce u zajímavé socialistické stavby a druhé snídani valíme kolem Velického plesa a Večného dážďu směr Velická próba. Za chvilku jsme pod nástupem a tady nastává první problémek. V nástupovém žlabu je asi 20 metrů dlouhé firnové pole. No, spíš ledové pole. Tak to bez maček nepůjde. Navazujeme se, tahám cepín a pěkně po staru vysekávám jeden stup za druhým. U skály dobírám Bukyho a potom už bez problémů krásná vybíhačka přes Velickou próbu do Velického žlabu. Žlabem nahoru to už jde samo. Ale je to do kopce…

10: 45 Sedielko nad Kotlom.

Konečně vidíme Gerlachovský kotel i z druhé strany. Chtěl bych na hřeben, ale Čertovy veže nevypadají od pohledu moc příjemně. Obcházíme je dál po trase Velické próby až do Lavinové čertovy lávky. Odtud se odpojíme a lehce se dostáváme na Kotlový štít. Nádherné výhledy, první pohled na vrchol Gerlachu, krásný JV hřeben před námi a k tomu bezvětří a příjemné sluníčko. Jsem v ráji. Hřeben je krásné dvojkové popolézání přes četné věžičky. Nakonec nás ale stejně dvěma krátkými slaněními shazuje trochu dolů směr Batizovská dolina. Trochu hledáme kudy, ale nakonec cestou nejmenšího odporu dorazíme na vrchol.

13:30 Vrchol Gerlachovského štítu.

Ještě na hřebeni jsme viděli vrchol v obležení davů klientů s gajdama. Ale jak jsme dolezli my, tak už tam nebyl vůbec nikdo!!! To prostě chceš. Sami na Gerlachu. A proč jsme cestou nepotkali živou duši? Přes Velickou próbu se přece v zimě nechodí 😊 A já jedině souhlasím…

13:45 Buky vytahuje plechovku s klobásama a dolezají ještě dva borci ze Zadního Gerlachu.

14: 15 Začínáme sestup přes Batizovskou próbu.

Sestup je téměř celý pod sněhem. To bude zábava bez maček. Očekávání se ale naplnilo a po měkkých sněhových schodech se pomalu suneme do doliny. Děkujeme všem, co se podíleli na tvorbě schodů. Po sněhových polích se dostáváme ke skalním prahům, které jsou zajištěné kramlemi. Na pohodu dolů, ještě jedna krátká stěnka a jsme v dolině.

16:00 Batizovská dolina.

Prostě nádhera. Končistá, Kostolík, Batizák. Bukyho kotník s dávným razítkem ze severního Kežmaráku nám do toho začíná kecat. No nic, valíme, ať se moc nerozmluví. Zdravíme do Šumperka. O nekonečném sestupu na parkoviště raději pomlčím. Musel bych být sprostý. Buky je prostě hustej týpek, hele.

19:30 Cíl na parkovišti v Tatranské Poliance.

Dojídáme klobásy, sedám za volant a valíme směr Štrbské pleso, kde už na nás čeká zbytek osádky. Hřib a Kája prubli Kostolík a Sam s Danem to vzali přes Končistou na Štrbské. Jak se dostali Kája s Hřibem na Štrbské, je dodnes záhadou.

21:15 U Žiliny volá Džana, že se mám stavit na pivo, jak přijedeme.

23:15 Vysedám u hospody v Hošťálkové.

00:30 Třetí pivo.

02:15 Jsem doma.

Co všechno se dá stihnout za 24 hodin: 1800 výškových metrů nahoru a dolů, 20 km pěšky, 500 km autem, jedny vločky s jogurtem, 3 proteinové tyčinky, 6 toastů, 3 kávy, 6 piv, ale hlavně nádherný den v horách plný krásného počasí, zážitků a srandy.

Fotky zde

Šón