V sobotu ve čtyři ráno ho nabírám do auta a valíme směr Tatry. Cíl: Volí chrbát na skialpech. Cesta uběhne lusknutím prstu a v sedm startujeme z parkoviště pod Štrbským směr Popradské a Mengusovská dolina. Se sněhem to nevypadá moc dobře, ale snad bude nahoře líp. Nicméně stoupáme už od parkoviště na pásech a počasí slibuje celkem pěkný den.

Za necelou hodinu stojíme na rozcestí na Popradským plesem, které udává směry na chatu, Štrbské pleso a Mengusovská dolina. Vydáváme se směr mengusovská a po půl hodině chůze lesem se nám otevírá nádherný pohled na tuhle rozsáhlou dolinu. Vlevo hřeben bášt a Satan, vpravo Popradský hrebeň a Kopky. Nádhera!

U rozcestí Pri Žabom potoku se dáváme směrem na Rysy a začínáme nabírat výškové metry. Sněhu je pořád málo, a tak kličkujeme mezi kosovkou po turistickém chodníku. Návrat dolů bude zajímavý. Pod Žabími plesy odbočujeme doleva a míříme mezi Mengusovský volovec a Vyšné žabí plesa.

První prudký hang máme za sebou a čeká nás druhý, o něco prudší nad Vyšné žabí plesa. Ten jde ještě vytraverzovat na lyžích. Uhýbáme trochu víc doleva, než bychom měli, a nakonec po svačině na krásném plácku dáváme lyže na batoh a po zasněženém skalním žebru se vracíme zpět do správného směru. Po vylezení žebra se ocitáme v nádherné panenské Volí kotlině. Přestalo fučet, mráčky, které nám sem tam přeletěly nad hlavou, jsou pryč, obloha se zbarvila do azura, slunce svítí, co to jde, a k tomu pohled na Volí vežu, Ťažký štít, Rysy a hřeben Bašt. To je to, proč to člověk dělá!

Posledních 250 výškových metrů a jsme na Volím chrbátu. Protože je sněhu málo i nahoře, vypínáme lyže a ještě sto metrů jdeme po svých na hlavní hřeben mrknout, jak to vypadá v Polsku. Při pohledu k Černému stavu mám takový zvláštní pocit. Pět set metrů téměř kolmo dolů do temnoty. Zasněžená nevlídná skála a tma. No jo, sever. Dva světy na hřebeni.

Vracíme se k lyžím, svačina a hurá dolů. První úsek sjezdu z chrbátu je prudký a krásný. Slunce povolilo do té doby ztvrdlý sníh, a tak se z toho stává krásné polyžováníčko. Bohužel sněhu je fakt málo, a tak si Messny i já škrkneme o schované kameny. Oba nás to poslalo vykoupat se do sněhu. Naštěstí nic dramatického. Zasmějeme se a valíme dál Volí kotlinou dolů. Přijíždíme k hangu od Vyšných žabích ples. Nejstrmější místo sjezdu. Tady už opatrně, padat by se tu nevyplatilo. Takže na pohodu dolů a teď už jenom jeden plytčí hang na chodník směr Rysy a davaj na dolinu.

Jak jsem si myslel, tak po chodníku zpátky to bylo více než zajímavé, padlo i dost peprných výrazů a lyže dostaly nové jizvičky. Nicméně… jinde to nešlo a z kopce dolů nevyzouvám. Takže pěkně na lyžích zase až zpátky k autu.

Krásný, víceméně pohodový výlet s nádherným počasím. V pět jsme doma a ještě stihneme i doplnit tekutiny a vitamíny čepovanými regeneračními nápoji.

Délka trasy : 18 km

Převýšení : 1275 m

Obtížnost sjedu : S3, max. sklon 33°

Čas: nahoru 5 hod., dolů 1-2 hod.

Fotky zde

Šón